První týden měsíce srpna proběhl ve znamení zahraniční akce. V pondělí dopoledne, po doladění některých drobných zádrhelů, vyrazilo naše expediční vozidlo (laskavě zapůjčené paní Šéfovou, které tímto vzdáváme hold) směr naše východní hranice. Posádku tvořili tito drsní muži: Alexandr Pánek – řidič a vedoucí akce, Jaroslav Bohatý – navigátor a zásobovací agent, Pavel Amler – povinná zátěž. V Brně jsme ještě nabrali nejakčnějšího člena naší posádky, Libora Faitla, který se již nemohl dočkat, až tam budeme, a proto jel z Chomutova napřed po vlastní ose a počkal na nás u supermarketu, kde jsme doplnili pohonné hmoty pro naše těla a také se šli vyčůrat, protože cesta byla ještě daleká. Kromě drobné objížďky, způsobené havárií vozidla pod Strečnem, naše cesta ubíhala jako po másle a v podvečer jsme se v Liptovském Hrádku sešli se Zdeňkem Juríkem, naším styčným důstojníkem na Slovensku. Po ubytování v Jánskej dolině jsme se trochu poveselili a hlavně stanovili plán na úterý. Překonáme Velkou ledovou propast na Ohništi. Nadšení nebralo mezí, protože si nikdo z nás neuvědomil, že budeme muset šlapat strašný krpál nahoru a pak zase dolů. Ráno se k nám připojila ještě Ivka Bartková, Zdenkova partnerka a taky Síťák, který trávil dovolenou v Liptovském Mikuláši. Cesta byla náročná, ale neměli jsme jinou možnost, protože Libor měl tajné poslání, o kterém nikdo z nás předem nic nevěděl. Měl za úkol pro jistou nejmenovanou fotografickou firmu otestovat odolnost jejich výrobku při pádu z výšky. Po dosažení Ohniště Zdenko vystrojil více než 90metrovou vstupní šachtu úctyhodných rozměrů jedním lanem a již jsme se jeden za druhým spouštěli na dno, kde se po celý rok udržuje vrstva sněhu a ledu. Poté následuje úzká puklina a za ní další cca 30m slanění na dno propasti. Výstup na denní světlo byl poměrně fyzicky náročný. A právě zde, pár metrů pod ústím propasti, Libor vykonal svůj tajný úkol. Ledvinku s fotoaparátem a iontovým nápojem (pro srovnání odolnosti) vypustil na 90metrový let vzduchem. Ozvala se strašná rána (podle očitých svědků to znělo, jako když dolů letí autobus). Iontový nápoj bohužel nepřežil, ale foťák nedoznal žádnou zjevnou újmu, pouze mu nejde vysunout objektiv, takže s ním nejde fotit. Vypadá to, že report do fabriky bude pozitivní a snad mu pošlou foťák nový. Po prohlédnutí skalního útvaru Okno jsme se už přesunuli na základnu.
Ve středu ráno jsme pobalili a přesunuli se přes hřeben NT na Trangošku. Po hodinovém výstupu na chatu u JMN nás velice srdečně přivítalo osazenstvo v čele s Milanem Štecem, kterému tímto velice děkujeme, že nám umožnil exkurzi do Bystrického dómu a také oběma našim průvodcům, že jsme ve zdraví našli nejen cestu tam, ale i zpátky. Chlapci, děkujeme. Jeskyně je nádherná ukázka vysokohorského krasu a návštěva opravdu stála za to.
Ve středu navečer už jsme se přesunuli do Tisovca, dějiště letošního Jaskyniarskeho týždňa. Po luxusním ubytování v největším pokoji místního internátu jsme tamtéž uspořádali malý brífing s občerstvením, kterého se postupně zúčastnilo pozoruhodně mnoho význačných jeskyňářů z Česka i Slovenska. Jen namátkou – Dr. Skála (Bída), Peter Holúbek, Peter Medzihradský a pravděpodobně mnoho dalších. Večer to byl sice velmi náročný, ale krásný.
Druhý den ráno již nastal čas exkurzí. V sedm ráno jsme měli objednáno buzení zvonem na věži místního kostela a rozhodně nešlo zaspat. Podařilo se nám zúčastnit se exkurze do Suchých dolů. Je to pozoruhodná oblast s mnoha jeskyněmi, sloužícími jako ponory odvodňujícími tuto oblast. Největší z nich (cca 1200 metrů) je jeskyně Nová Michňová, která opravdu stojí za zhlédnutí. Padesátimetrová propast Tartaros, tekoucí voda, mnoho meandrů, propastí… Jeskyně je velmi členitá a zajímavá. Další zajímavou jeskyní Suchých dolů je propasťovitá jeskyně Michňová se symbolickým hřbitovem a plastikou nahé ženy vytvořené akademickým sochařem z místního sedimentu. Dále jsme navštívili Suchodolskou jaskyňu, kde se v této době ztrácelo značné množství vody v závalu a nahlédli k prvnímu slanění do Jaskyne netopierov, která je též významnou ponorovou jeskyní. Tentýž den jsme se také zúčastnili odhalení bronzové tabule na počest 60 let organizovaného jeskyňářství v Tisovci a vernisáže knihy Srdce jaskyne od nestora tisovských jeskyňářů Zbigniewa Nišponského. Večer bylo promítání filmů s jeskyňářskou tématikou a „volná zábava“.
Následujícího dne jsme se spolu s naším exulantem Jánom Balcaríkom, který dorazil až od Košíc, vydali na exkurzi do známé vývěrové jeskyně, odvodňující oblast Suchých dolů, Teplica. Jeskyně je známá tím, že v roce 1994 zde při speleopotápěčském průzkumu zahynul potápěč z Kladna Miroslav Nešvera. Je to krásná vodní jeskyně, kde můžete sledovat průběh vodního toku od závěrového sifonu až téměř po vývěr. Nachází se zde impozantní 16metrový vodopád, který lze překonat traverzem podél stěny po výrazných škrapech. Opravdu pěkné, to v Českém krasu nikde nemáme. Také jsme navštívili drobnou jeskyňku Dvoch kamarátov s unikátní sintrovou výzdobou. Nacházejí se zde nádherné sintrové hrázky, tenké několik milimetrů, ale dlouhé několik desítek centimetrů a také značné množství jeskynních perel. Hlavní ozdobou jeskyně jsou však dva výrazné, blízko u sebe rostoucí, několik metrů vysoké tenké stalagnáty, nazvané Tisovské fujary. Stalagnáty vznikly přesintrováním kořenů rostlin, protože jeskyně se nachází velmi mělce pod povrchem.
Odpoledne jsme ještě stihli prohlídku Čertovej doliny se soutěskou, která vás přenese do Slovenského ráje. Letos bylo poměrně hodně vody, takže o zábavu bylo postaráno. Také jsme zkoukli vstupní partie Čertovej jaskyně. Celá vycházka byla moc pěkná. Večer opět promítání a „volná zábava“.
Poslední exkurzní den jsme navštívili největší (cca 3 km) jeskyni Muránskej planiny Bobačku. Jedná se opět o vývěrovou jeskyni s bohatou výzdobou a téměř celá exkurze probíhala přímo potokem, kdy chlapci v pohorkách měli trošku problém… V nejvzdálenější části jeskyně, v blízkosti sifonu, jsme si mohli prohlédnout komín, kde se momentálně pracuje na prolongaci jeskyně. Jediný výstižný název, který mě napadl, je název části jeskyně Větrná v Babicích – sračkomet. Z komína teče velice řídké a hluboké blátíčko, ve kterém není problém nechat holinky. Od sifonu jsme se vraceli zkaleným potokem, takže na dno nebylo vidět a o zábavu jsme tak měli postaráno. Odpoledne už nebyla síla na nic jiného, než klid na lůžku.
Poslední večer JT proběhlo vyhodnocení soutěže o jeskyňářský vtip, servíroval se guláš a poté nastala country veselice až do brzkých ranních hodin.
Ráno už jen balení, úklid a rozloučení před odjezdem se starými i novými kamarády.
Po odjezdu z Tisovca se ještě téměř všichni jeskyňáři sešli na skvělých haluškách a čtrnáctce z Černé Hory ve vyhlášené salaši Zbojská ve stejnojmenném horském sedle na cestě Brezno-Tisovec a pak nám nezbývalo než se rozloučit s našimi kamarády Zdenkem a Ivkou a pelášit k domovu.
Podle mého názoru se letošní JT v Tisovci velice vydařil.
Dovidenia na budúci rok, Slovensko.
